4. kolo Podlipanské ligy - Horní Měcholupy
Už je tomu docela dlouho, co jsem naposledy začínal článek popisem pátečního treninku. Tentokrát si to ovšem odpustit nemohu, protože páteční trénink nám ovlivnil průběh celé neděle. Tak jak to tedy bylo. V pátek jsme se sešli na neposekaném hřišti nečekaně brzy, asi 20 minut po dohodnutém začátku tréninku. Neposekané hřiště máme proto, že náš kdysi s velkou slávou v Mountfieldu koupený traktůrek byl tou dobou nečekaně opět v Mountfieldu. Ne však na plánované preventivní záruční prohlídce, nýbrž na už několikáté neplánované pozáruční a nejspíš i draze zaplacené opravě. Kdo plánuje stavět hřiště a k němu si zajít na kolo štěstí do nejbližšší červeně laděné prodejny zahradní mechanizace, nechť si to rozmyslí a zaseje radši na plácku za hasičárnou svou vlastní umělku. Protože co jsem slyšel v Měcholupech, půjčovat si umělku od fotbalistů (nebo kdo to tam vůbec vlastní) prý taky není žádná radost. No tak abych se vrátil k tomu tréninku. Při přípravě na plato jsem Honzovi na proudu říkal, že když měl takhle na prasáka složený hadice naposledy, nezapojil na platě céčka. Honza se nenechal vykolejit, na platě vše pospojoval ale k proudům už si štěstí nedonesl. Nezapojenou koncovku však bravůrně zvládl a ani mě nezlil, za což jsem mu byl velmi vděčný. Ale voda nám hadicemi tekla nějak pomalu. Ve druhém pokusu se již všem vše podařilo, jenom to 4 sekundové čekání na proudech na vodu v hadicích bylo nekonečné. Mašina nám poslední dobou prostě nějak nejede ... Co s tím? Demontáž palivového filtru nepomohla, byli jsme nuceni podstoupit radikálnější kroky .... A tak jsme si rozebrali půlku mašiny. Po konzultaci s doktorem na telefonu jsme došli k závěru, že jí nemá cenu ani montovat zpět a že bude lépe jí odvézt do nemocnice. A tak jsme zbytek tréninku už jen obvolávali všemožné spřátelené duše, zdali by nám někdo nebyl ochoten půjčit v neděli stroj.
Nakonec nám stroj půjčili právě domácí, pořadatelé 4. kola PL, tedy Horní Měcholupy. Může to znít jako fráze, ale bylo to od nich velmi šlechetné, protože shodou okolností měl u nich stroj ve výpůjčce i Klučov, kterému, shodou okolností, nějak netlačí mašina. Asi nějaká viroza. Cestou do Měcholup jsme trhli nejen letošní rekord v ujetých kilometrech na jeden zátah, ale i rekord v maximální obsazenosti naší skřínové avie. Věřte nebo ne, v autě bylo 5x více lidí, než je homologovaných sedaček. A když jsme konečně dorazili (dokonce včas) na místo, čekalo nás nemilé překvapení, protože ženy, které měly v denním harmonogramu pro tentokrát místo před muži, neměly odběhané ani první pokusy. Zpoždění na startu mužů dosáhlo hodnoty jedné a půl hodiny. Nutno dodat, že přestože bylo k soutěži přihlášeno 19 mužských družstev, takže dohromady necelých 40 pokusů, soutěž měla i v závěru dne celkem slušné tempo a nikdo si nedovolil zbytečně zdržovat.
První pokus jsme nezačali buhvíjak přesvědčivě, 4/7 z nás na startu buď uklouzli, nebo zaspali. Překvapivě se na platě nikdo nezapomněl, ale s pozdější vodou a prostřikem jsme dosáhli jenom času 21,27. Po válečné poradě někde na úrovni půlkruhu před šestnáctkou jsme došli k závěru, že naše forma z úvodu sezony je ta tam a ve druhém pokusu to budeme muset narvat dopředu stůj co stůj. Jaké pak bylo naše překvapení, když jsme po prvním kole drželi i s tímto časem průběžné třeté místo. První pokusy totiž kazili úplně všichni. Nakročeno na solidní umístění měly po prvním kole snad jen Horní Kruty s časem 20,23 a Zásmuky s 20,73. A to bylo z dvacítek vše. Bohužel si nějak nevybavuji, co přestně ostatní pokazili. Jindice tam měly nějaký prostřík a proč měl Klučov vodu na proudech až v 22, to už jsem nějak pozapomněl. Poslední se v prvních pokusech vydali na trať domací. Po prvotním povzbuzujícím vytleskání se však nad hřištěm rozléhalo hrobové ticho. A v nás jako by se krve nedořezal. Klukům se totiž vůbec nepodařilo uvést stroj do chodu. Sice s jejich stříkačkou běžel i Klučov, ale my jsme jí měli půjčenou jako poslední. Po prvotním šoku a strachu z linčování, jsme se nakonec odhodlali a přišli se zeptat na příčinu. Příčinou nezdaru byl vypadlý kontakt od statréru na "přístrojové" desce. Byli jsme naštěstí ujištěni, že za tuto "sabotáž" nejsme odpovědni, neboť k tomuto selhání došlo až při přesunu mašiny na plato. Takže na účtu za víkend máme stříkačku pouze jednu, a to tu naši.
Ve druhých kolech docházelo ke zlepšením. Nejvýrazněji si polepšil Klučov, který v Měcholupech poslal na svět svou první letošní devatenáctku a s časem 19,79 si zaslouženě odvážejí i první letošní vítězství. Čas z prvního kola stačil na druhé místo Horním Krutum, které se ve druhém pokusu již zlepšitn nedokázaly. Prostřik na levém proudu sebral ve druhém pokusu bednu Zásmukům (zapisují 20,75 z prvního pokusu, 4. místo). Naštěstí pro nás. Přestože Šimonovi vypadlo z ruky béčko asi tak 2,3 kroku za platem, dokázali jsme rozumně roztáhnout vedení a v dnešních podmínkách i solidně dokončit. Čas 20,58 není sice nic převratného, ale my jsme v návaznosti na naší minulou dvouzávodovou dehonestaci krásy hasičského sportu rádi, že jsme vůbec něco dokončili. Nicméně Šimon se dušoval, že to zkazil, ale žádné pivo jsem od něj neviděl ... No třeba příště. Tento čas nám ale nečekaně stačil na bednu a nějaké to pivo jsme dostali jako věcný dar od pořadatelů. Pro pětku si doběhly druhým pokusem a časem 20,78 Kšely a až šestá pozice zbyla na domácí. Těm se po technické závadě v pokusu č. 1 nepovedl ani druhý pokus, protože strojník zápasil se savicí a béčkař s béčkem. Třešničkou na dortu nedělního podvečera bylo předání poháru starosty Horních Měcholup, který patří za dva vyrovnané pokusy klukům ze Zásmuk. Přidávám ještě zprávu od načeho statisticko-analytického pracovníka Aznoha, který svou analýzu shrnul v této větě: "Tak pánové součet času Zásmuk, vítězů putovního poháru je 41,83s a náš 41,85s......"
Závěrem lze už jen poděkovat domácím za organizaci a za půjčení mašiny, Klučovu, který jsme cestou domů navšívili, za péči o naší rozbitou mašinu a Markovi za to, že se cestou zpět podíval zblízka na věcné ceny a na dary k narozeninám, které toho dne slavil. Cesta domů tak dostala velmi pozitivní náboj. A přestože jezdíme Avií, nejsme žádná brzda provozu.
Odkazy
Sestava SDH Radovesnice I
koš: Marek Jandák, sání: Ondřej Zeman, mašina: Honza Nemčok, béčka: Šimon Zeman
rozdělovač: Pavel Říha, proudy Honza Balon a Michal Rosůlek
podpora: Řepan, Anet a Verča
