Drahobudický Florián 2015
Poslední závody jsme si letos, stejně jako v posledních pěti letech, odběhli v Drahobudicích na Floriánu. Příjemným zpestřením letošních závodů byla absence tradiční jinovatky a mlžného oparu, který nás v Drahobudicích pravidelně vítal v letech minulých. Letos přijelo i více družstev než dříve, překvapivě nedorazilo moc družstev z Kutnohorské hasičské ligy. Tu reprezentovali pouze domácí, Jindice a torzo týmu ze Zibohlav. Zato z ligy Podlipanské dorazili zrovna ti, kteří to měli ze všech nejdál - Horní Měcholupy a Křížkový Újezdec. Ligu Polabskou reprezentovali kluci z Veltrub. Startovní listinu uzavíraly Štítary, které se chystají příští rok objíždět více závodů než letos a z tohoto důvodu k nám jezdily v poslední době potrénovat. Musíme jim poděkovat, protože nám hned po prvním tréninku ukázali, že námi nedávno instalovaný robustní mechanismus spínání elektronické časomíry není zase tak robustní jak jsme si mysleli. Budeme muset přes zimu zapracovat na blbuvzdornější verzi.
Závody odstartovali podle zvyku domácí. Pohledem do výsledků KHL je možné usuzovat, ze letos se jim zrovna 2x nevedlo. Jejich útok na Floriánu byl ale téměř bezchybný, s časem 24,42, a stačil jim na vítězství. Druhým pokusem se vlivem chyby na béčkách zlepšit nedokázali. Protože jsem potřeboval v sobotu rychle zmizet, vylosoval jsem nám krásné startovní číslo 2. Kluci mě sice neměli moc rádi, ale díky časové tísni měla absence našeho týmu ve výčepu ještě před prvním pokusem pozitivní vliv na naše celkové umístění. Absolutně bez jakéhokoli tréninku na sklopky, natož pak na nástřikové terče, jsme dokázali vykouzlit naší historicky první regulérní závodní čtyřiadvacítku (24,65). Škoda jen těch dvou desetin rozdílu mezi prvními a druhými první místo. Škoda, mohli jsme letos alespoň i jednou něco vyhrát. Druhým pokusem jsme se, podobně jako domácí, nezlepšili, protože to by nebyly letošní závody, aby Marek dal 2x za den dobře koš. Ale ani 26,12 nebyla žádná katastrofa.
Štítary sice měly na soupisce dvě družstva, áčku přesto chyběl strojník a tak zalovili u nás. Ondra jim v prvním pokusu nedal příliš mnoho času na rozběh, proudy byly krátké a rychlejšímu nástřiku nepomohlo ani Ondrovo pohotové a hlavně strašně nenápadné krocení odvodní hadice z přetlakového ventilu. Druhým pokusem se zlepšily dokonce o polovinu, čas 64,48 vylepšily na 31,57. Přesto si odvezly diplom až za sedmé místo.Klukům z Měcholup jdou sklopky excelentně, ale nástřiky, jak sami přiznávají, není jejich parketa. V prvním pokusu se hodně zbrzdilo ukázkové koště na levém proudu, po kterém si Honza Roháč přišel vypůjčit mojí proudnici. Čas 28,61 není špatný, ale určitě to šlo lépe. Ve druhém pokusu, který jsem už sledoval pouze z nastartovaného auta, je moje proudnice asi nezachránila, protože ke zlepšení ani v jejich případě nedošlo.
Nekompletní Zibohlavy doplnily družstvo gardou i konkurencí, první pokus nebyl vůbec povedený (28,38), ve druhém si družstvo sedlo a časem 24,79 se dotáhlo na nejlepší dvojici. Celkem tedy třetí místo. Křížkový Újezdec sice přestříkal starý lak jejich mašinu novým, na plynulosti chodu motoru se tato úprava nijak nepodepsala. Výsledkem prvního pokusu bylo N-ko, protože na 1-3 válce a na volnoběh se útok na nástřikové terče dokončit nedá. I Újezdec byl zákazníkem naší půjčovny, když jim béčka běžel Šimon. Zbývají už jen Jindice, které také nabíraly závodníky, proudaře si pro změnu půjčily u Měcholup. První útok nebyl špatný, čas 25,79 jim vynesl bramborovou pozici. Po druhém útoku se jim na výsledkovce objevilo D-čko, ale takhle z vlaku od Rostoklat se blbě odhaduje proč.
Nedílnou součástí drahobudických závodů jsou soutěže o nejlepšího snipera. V posledních letech je to naše parádní disciplína, kterou kluci 2x ovládli a posbírali jsme i nějaké další medaile. Letos zůstalo jen u medailí, konkrétně té bronzové. Aznoh s Honzou dosáhli v soutěži totožného času 4,15. O majiteli bronzové sošky proudaře tak rozhodl nervy drásající bratrovražedný rozstřel, který na svou stranu zvrátil časem 3,99 Aznoh. Stal se tak neoddiskutovatelně nejlépe stříkajícím strojníkem (nejen) na okrese. Soutěž sniperů vyhrál konečně ten nejstarší a nejzkušenější, který téměř všechny zúčastněné proudaře kdysi zaučoval, jak se správně trefit - tedy Jarda Vaněk.
Sestava SDH Radovesnice I
koš: Marek Jandák, sání: Ondřej Zeman/Honza Novák, mašina: Honza Nemčok
béčka: Honza Novák/Šimon Zeman, rozdělovač: Pavel Říha, proudy Honza Balon a Michal Rosůlek