Sezona 2016
Vážení příznivci hasičského sportu, přátelé, kamarádi,
než začnu hodnotit téměř uzavřenou sezonu 2016, dovolil bych si v několika větách poděkovat ostatním členům našeho týmu (jmenovat doufám nemusím, protože kdo čte tyto řádky cíleně stejně ví, o kom mluvím) za to, že mě za můj přístup k hasičům nezabili, neposlali na jiné panství nebo dokonce i někam jinam, protože jsem si vědom toho, že bych si něco takového občas zasloužil.
Dále bych chtěl ocenit návštevníky těchto stránek (a tím nemyslím roboty vyhledávačů ze Silicon Valley, Skolkova nebo Zhongguancunu), kteří se sem pravidelně po celý rok vraceli, snažili se zde něco najít a odcházeli vždy zklamaní (nebo potěšení? :D), že tu nic nového nenalezli. Díky!
A teď už k samotné sezoně:
Začala, tak jak je na podlipansku tradicí, začátkem května v Horních Krutech. Co však odolalo pro letošek tradici bylo překvapivě počasí. Jindy deštivé, větrné a churavé počasí bylo nahrazeno nečím jiným, příjemným, žlutým to jest sluncem. Začátky sezon nám doposud vycházali nadmíru, obšas jsme dokázali v prvníc závodech sezony zvítězit a věřili jsme si i tentokrát. Náš výsledný čas 20,14 nás ale nemohl na novém obřím plechovém magnetickém mazacím whiteboardu vynést výše, než na třetí pozici. Z výsledků prvního kola se už ale dalo tušit, kterým směrem se bude vát vítr kategorie mužů v roce 2016 ... Jo a abych nezapomněl, příjemně překvapil Křížkový Újezdec posilněný novou mašinou, zklamaly Zásmuky.
Ten vítr, který shazoval na terčích zátěžové kostky vál letos jednoznačně od Prahy. Vše začalo, a nalijme si čiského vína také skončilo, protože od té doby nebylo v kategorii můžů o co soutěžit, na druhém kole v Kšelech. Horní Měcholupy tam už loni překonaly letitý rekor Podlipanské ligy, letos si jej zajeli posunout ještě o kousek níž, konkrétně na 18,47. O další místa na bedně jsme se opět podělili s Klučovem, tentokrát jsme druhé místo uzmuli my naším dosavadním osobákem 19,31. Čtvré místo obsadil opět Křížkový újezdec, který tím potvrdil, že umístění z Krut určitě nebyla jen náhoda.
Na třetí kolo jsme se zajeli podívat na hřiště, ležící nedaleko od torza památného Oldřišského dubu - do Pňova. Místní mají spoustu zkušeností s pořádáním velikých závodů, každoročně zde pořádají velkolepé Poslední sání, kde účast týmů pravidelně atakuje horní hranici třetí desítky. A bylo to znát, soutěž odsejpala jako po drátkách. Místa na bedně si pro změnu rozdělila družstva Horních Měcholup, Klučova a naše. Poněkud překvapivě, ale zaslouženě si z Pňova vítězství odvezli Kluci z Klučova za čas 19,16. My jsme i s proděravěnou savicí a vodou ploužící se na proudnice téměř 12 vteřin zaběhli solidní čas 19,88 a odvezli si pohárek za trojku. "Pouze" druhé místo zbylo na kluky z Měcholup.
Čtvrté kolo hostila Bulánka, kde se běhá zdánlivě na nejrychlejší trati ze seriálu Podlipanské ligy. Marně si lámu hlavu čím to je, možná ten krpál dolů, po kterém se zde běhá, budí u závodníků nějaký skrytý pud sebezáchovy, ale obecně bych na Bulánce čekal rychlejší časy. Po fiasku, které jsme na Bulánce předvedli loni (pro zapomnětlivé - dokázali jsme za 1 závod dostat 2 Nka), jsme si letos chtěli spravit chuť. A začali jsme sice pěkně, ale zase Nkem. Naštěstí jsme se dokázali vschopit a hnáni pověstnou hrobníkovou lopatou jsme zaběhli naší první osmnáctku. Světe div se, ani 18,75 nám na vítěztí nestačilo. Měcholupy byly opět rychlejší a odvezly si opět první místo. Na bednu se při neúčasti Klučova posunul Křížkový Újezdec.
Na pátém kole v Zásmukách jsme sice nebyli, díky perfektě pracujícímu, téměř online zpravodajství z místa jsme se však i my dozvěděli onu radostnou zprávu pro požární sport. Horní Měcholupy opět překonaly rekord ligy, tentokrát dokonce až na 18,24. Nezmohli jsme se navíc, než nad pózovací fotografií nevěřícně kroutit hlavama. Holt, kdo umí, umí, kdo neumí čumí. Křížkový Újezdec si společně s Ratenicemi šáhli na bednu a odvezli si při neučasti naší i Klučova druhé a třetí místo.
Měcholupští neměli ani čas ani prostor na nějaké velké oslavy, hned následující den totiž se na jejich půjčeném umělohmotném hřišti překlopil soutěžní kalendář do druhé poloviny. Do Prahy to máme od nás ze všech destinací suverénně nejdále a jako před každou cestou panovaly lehké obavy, co na tu vzdálenost řekne naše Avie. Poté, co mi Aznoh předal ještě v Kolíně řízení s tím, že on je ještě pod vlivem, že je auto v pohodě a ať nežvaním a jedu. No tak jsem jel. Kluci v zadním nákladovém prostoru si sice stěžovali už od Plaňan, že se vzadu nedá dýchat, ale to se nedá nikdy, takže po nastavení klimatizace nákladového prostoru na stupeň číslo 3. Vícestuňová klimatizace v Avii spočívá v tom, že pootevřené boční dveře zabezpečíte proti úplnému otevření koženým opaskem minimální šíře 50mm. Škvírou, která vznikne zapnutím pásku na třetím páru dírek vznikne ve dveřích dostatečně velká mezera na spolehlivé vyvětrání celé nákladové skříně, takže se tam poté dá i celkem bez problémů nadechnout. A tak jsme pokračovali. U Rostoklat jsme už začali i v kabině cítit něco, co se vůní velmi blížilo vůni něčemu plastovému, lehce spálenému. Padlo rozhodnutí, že spomalíme, ale dojedeme. Když jsme konečně dojížděli na parkoviště před měcholupskou umělku, stali jsme se rázem atrakcí číslo jedna nejen pro ostatní závodníky a diváky, ale i pro návštěvníky hostivařského minipivovaru, kterým se ze zahrádky u výčepu naskytl výhled na kuckající červenobílou Avii obalenou modrobílým dýmem. Poté, co se nám podařilo konečně zastavit v avii motor, nešla již prozměnu opětovně nastartovat. Takže jsme k zaparkování na příšné pakrovací stání museli použít naše dvounohé motory. Alespoň před nějakými závodu jsme se trošku rozcvičili ... Na trati to však moc znát nebylo. Lehká nervozita, nejspíše z obavy že z Měcholup způsobila, že jsme první pokus nedokončili. Tím pádem jsme samozřejmě ztratili okamžitě šanci na zisk putovního poháru. Nebyli jsme jediní, komu se nedařilo. Domácí sice nakonec zvítězili, s časem 19,72, nám překvapivě stačil tragický čas 20,08 zapříčiněný mým 80 setinovým prostřikem na pohár za druhé místo, na bednu se vešel ještě s časem 20,66 Křížkový Újezdec. Avie si po několika hodinách stání a několika litrech studené vody dala přece jen říct a dovezla kluky zpět domu.
Jarní část sezony byla uzavřena 2. července na hřišti v Ovčárech. Protože místní hřiště velmi dobře znám, čekal jsem velmi rychlé závody. A přestože se běhalo proti větru, závody byly opravdu velmi rychlé. Co se týče situace na našich proudech, opakovala se situace ze závodů v Měcholupech, tentokrát však v opačném gardu. Výsledné časy v Ovčárech určoval tentokrát Honza, kterému se podařilo prostříkat nejprve 7 desetin, ve druhém pokusu dokonce 1,6 vteřiny. I tak nám čas 19,01 z prvního pokusu stačil na vítěztví. Hodně ušmudlané vítězství. Kluci z Měcholup totiž dorazili s tím, že si musí půjčit 2 lidi. A tak jsme se na proudech sešli já a Radek Měřička z Klučova. V prvním pokusu přidával Pavel Vanc mašině poněkud vlažněji, takže čas 19,83 + 1 trestná vteřina nestál za nic. Naopak ve druhém pokusu se s tím strojník vůbec, ale vůbec nemazal a já měl po dlohé době opravdu strach, že k terčům nedoběhnu. Nakonec se mi to povedlo a terč jsem schodil v na moje poměry ve slušném čase 18,49. Jenže v Měcholupech se na tyto časy nehraje. Radek na druhém proudu dokázal totiž sundat kostku na první dobrou v neskutečném čase 17,69. Kdybych dokázal něco podobného, mohly Horní Měcholupy vyhrát s obrovským náskokem navzdoru faktu, že se jim připočítávala jedna trestná vteřina. Dost mě to vůči klukům z Měcholup mrzelo a tímto bych se jim chtěl ještě jednou omluvit. Na druhou stranu, kdyby dokázali vyhrát závod i přes vteřinovou penalizaci, nebylo by to už dehonestace ostatních družstev? :D Naší druhou nejnižší možnou devatenáctkou jsme tedy nakonec uhájili starostův putovní pohár, druhý byl Klučov s 19,23, třetí ten den velmi rychlý Křížkový Újezdec s časem 19,49. Shodný čas se nakonec zapisoval i Měcholupům, pomalejším prvním pokusem však byli odsunuti na čtvrté místo. Po Ovčáreckých závodech následovala prázdninová, téměř dvouměsíční pauza.
Témeř na samém konci této pauzy, jak už se i v tomto případě stává pomalu tradicí, pořádáme u nás v dolíčku poslední předsoutěžní a první poprázdninový měřený trénink O pohár starostky obce Radovesnice I. V pořádání závodů nejsme zrovna kovaní a víme, že je ještě pořád co zlepšovat. Letos jsme celé léto bojovali hlavně s nedostatkem vody, avšak díky velmi sofistikovanému, komplexnímu a kooperativnímu systému dvou nezávislých čerpadel se nám podařilo vodu udržet až do posledního pokusu dne. Závažná je taktéž, a to především pro ženy, absence jakéhokoli sociálního zařízení. Ač se to nezdá, řešení tohoto problému není zase až tak jednoduché. Především proto, že pozemek, na kterém se v Radovesnicích je pouze "vypůjčený" od soukromého majitele. Pořízení a servis mobilních toalet je pak velmi nerentabilní jak pro samotný sbor, tak i pro obec. A abych nezapomněl, přestože od loňska vyměnili všechna čidla a spínače, modifikovali jsme i startovací pistoli, nevyhnuli jsme se ani letos drobným problémům s časomírou, které se však podařilo vždy operativně odstranit a závody mohly proběhnout regulérně.
Jak to tedy všechno proběhlo? Závodů se zúčastnilo šest družstev mužů a tři týmy žen. Z podlipanské ligy přijela kompletní špička Horná Měcholupy, Klučov i Křížkový Újezdec. Rozběhat se přijely i Ovčáry a Štítary. Něžné pohlaví zastupovaly ženy z Ovčár, Štítar a Křížkového Újezdce. Kvůli mé lenosti a také kvůli tomu, že se až na nezdar Klučova na dráze nedělo nic natolik zajímavého, že by mi to na necelé tři měsíce utkvělo v paměti. Proto přikládám výsledkovku a hodnocení závodů nechám přímo na čtenáři.
Od Radovesnické kulturní vložky zpět na podlipansko. Zrovna z Třebovle, pravidelného hostitele srpnových ligových kol, je to na pole u Lipan co by kamenem dohodil. Ve stínu cirkusových stanů se na další velmi rychlé dráze konaly závody, jejichž výsledek začíná velmi závažně ovlivňovat celkovou tabulku soutěže. Měcholupáci začali trošku rozpačitě, první útok chybou strojníka nedokončili a ani druhý pokus zakončený časem 19,30 nepatří v této sezoně k jejich masterpiecům. Vyhrál zaslouženě Klučov, který si díky lepší ze dvou devatenáctek s hodnotou 19,24 odvezl druhé letošní vítězství. Nám se ten den na trati velmi dařilo, nestydím se říci, že jsme rozbíhali nejlépe ze všech, avšak štěstěna nám nebyla zcela nakloněna. V prvním pokusu jsme si zaběhli sice těsnou, ale regulérní, druhou osmnáctku sezony, únava materiálnu na savicích nám bohužel vysloužila červený praporek. Ve druhém pokusu si už materiál dal říci, pokus byl rozběhnutý opět skvělě, tentokrát pro změnu selhal lidský faktor na levém proudu. Bohužel to byl můj faktor. Takže další mnou promarněná skvělá šance na super výsledek. Naštěstí čas 19,50 stačil alespoň na třetí místo. Křížkový Újezdec ale za námi zaostal o pouhopouzé 2 setiny sekundy! Nejlepší čas sezony si v Třebovli zaběhly Ovčáry. Zdeněk konečně popoběhnul a byla z toho pěkná dvacítka. Dvacítka na časomíře, aby bylo jasno.
Další putovní pohár bylo letos možné získat na hřišti v Ratenicích za nejnižší součet dosažených časů v rámci memoriálu Jaroslava Holoubka. Z důvodů mě zcela neznámých sem vždy zavítá poměrně málo soutěžních družstev. Letos se soutěže zúčastnilo pouze sedm družstev mužů, z předních míst celkového pořadí však nechyběl nidko. Ne všem se ale ten den dařilo, ze sedmi týmů si putovní pohár mohly nárokovat pouze Pňov, Horní Měcholupy a domácí Ratenice. Všichni ostatní nebyli schopni dokončit útoku dle pravidel a připsali si po jednom neplatném pokusu. My jsme tou dobou ladili proces spojování savic s následnou optimalizací synchronizovaného přidávání plynu a plunylého uzavření kohoutu na oběhovém kole mašiny .... a ono se to zrovna nepovedlo. Pozdní a pomalá voda zapříčinila čas přes 20 a konec reálným nadějím na zisk putovního poháru. Samozřejmě jsme chtěli zabojovat alespoň o dobrý čas, který by nám před finálovým kolem zajistil dostatečný náskok na dotírající průběžně třetí Klučovl. Zkoušeli jsme monžé i nemožné, opustili jsme pracně pilovaný výše popsaný postup vypouštění vody do hadic a rvali vodu dopředu hlava nehlava. Dokonce jsme jako jediní vyzkoušeli obě dvě dráhy, které byly pro soutěž mužů k dispozici. Nic platné. Honzu na konci pravého proudu překvapila voda v proudnici natolik, že opláchl kromě svého i terč, určený pro mojí, to jestl levou dráhu. Rozhodčí na terči neměli jinou volbu, než zvednou červený praporek a tím nás odsoudili ke smutné cestě domu obtěžkáni bramborami. Měcholupy vyhráli rozdílem třídy s časem 18,64, i putovní pohár se opět stěhoval do Prahy. Křížkový Újezdec uzmul další druhé místo, třetí skončil Klučov. Neúspěch v Ratenicích nás mrzel dvojnásob, protože jsme si, namlsáni výhrou v Ovčárech, objednali rovnou dva zlaté štítky s nápisem Radovescnice. Po fiasku v Ratenicích si ten štítek můžem vylepit leda v hasičárně na pípu ...
Situace před finálovým kosteleckým kolem byla následující. První pozice, Horní Měcholupy, náskok před druhým týmem přibližně dva a půl dne. Druhé Radovescnice I, na první místo ztráta, kterou bychom nestáhli ani zadvě sezony, na třetí místo Klučova náskok cca půl vteřiny. Nic co by se nedalo za jedny závody prošustrovat. Klučov měl pak na čtvrtý Kříkový Újezdec nedostižný náskok několika vteřin.
Kostelecké kolo se běhá, stejně jako to měcholupské, na hřišti s umělou travou. Aby na umělce nevznikaly drny a správce hřiště nemusel po hasičích chodit s lopatkou a kbelíkem a dosívat vyšlapaná místa, je na tomto povrchy zakázán běh v tretrách. Zákaz sprinterské obuvi pak řadí závody na umělé trávě k těm pomalejším, současně však mezi ty hodně nevyzpytatelné. A proto se dá v posledním kole hodně získat, ale i hodně ztratit. Nevyzpytatelným se letos v Kostelci stalo i počasí. Po několilkatýdenním slunečném a suchém letním počasí se v Kostelci zlehka připomněl i podzim. Noční intenzivní přeháňka v kombinaci s rozehřátou umělou trávou se staly dokonalými ingrediencemi při přípravu výstavní mlhy. Po hasičských závodech už jezdím docela dlouho, ale ještě nikdy se mi nestalo, že nevidím terč, ke kterému bych měl běžet. Ta hustá mlha si naštěstí dala v průběhu druhých pokusů říct, a odešla někam dál do kosteleckých černých lesů. S postupujícím časem však na dráze čekala závodníky jiná nepříjemnost. Přestože umělá tráva bývá posazená v pískovém loži, to kostelecké je asi nějaké zkamenělé, protože nebylo schopno odvést ze hřiště hektolitry vody, dopravované po několik hodin ke třem základnám. A tak se před základnou vyhrazenou kategorii mužů vytvořil postupem času solidní rybník. Mokro v botech by bylo to nejmenší. Jenomže povrchové napětí a hustota vody v onom rybníce, působící na poměrně velkou celkovou plochu rozbalujících se hadic dokázalo vytvořit celkem nepříjemnou brzdnou sílu pro všechny běžce. V reálu to vypadalo tak, že jste doběhli k platu, pozapojovali si spojky a vyrazili jste jako na stovku s tím, že budete ještě zrychlovat. Po čtyřech až pěti krocích vám hadice odvalivší se z plata do louže vystaví takový opor, že začnete podezřívat ostatní že vám drží hadici. Pokud se vám však podaří překovat fyzikální nástrahy tohoto rybníka, máte už před sebou pouze rovnou hladkou dráhu, na které můžete dohnat nabranou ztrátu.
Pohledem do výsledkovky se dá snadno vyčíst, že v Kostelci byla hranice úspěchu (umístění na bedně) posunuta nezvykle nízko, až na časy kolem dvaceti sekund. Částečně za to mohl fakt, že některé týmy už neměly "o co hrát", větší vliv bych však přičítal zmíněným těžkým běžeckým podmínkám. Nejlépe jsme se s těmito podmínkami vypořádali tentokráte my. Druhým pokusem jsme se dostali dokonce na čas 19,33, který byl dokonce náš letošní čtrtý nejrychlejší. Tímto časem jsme navíc smazali čas 19,88, čímž jsme si v celkovém hodnocení polepšili a na třetí Klučov jsme tím zvýšili náskok na téměř jednu vteřinu. Klučov byl právě z těch týmů, které se nedostal pod dvacítku a s časem 20,58 si odvezli pouze diplom za čtvrté místo. Křížkový Újezdec zakončil v Kostelci skvělou sezonu skvělým třetím místem za čas 20,15 a musím říct, že se příští rok můžeme díky nim těšit na mnohem zajímavější závody. Že umí prohnat nás i Klučov už dokázali letos, a uvidíme na jaře, jestli se dokážou přiblížit i strojově rychlým a přesným Měcholupům. Horní Měcholupy, když už jsem je zmínil, nejspíše doplatili při svých pokusech na průlet louží. Soudě tak podle rozdílu časů na obou proudech, protože vteřinové prostřiky u nich nejsou standardem. Za nic neřešící čas 19,72 si dovezli pohár za druhé místo.
Celkové pořadí však kluci z Měcholup ovládli z naprostým přehledem. Jejich téměř absolutní nadvláda v posledních sezonách mi hodně připomíná počínání Zibohlav v Kutnohorské hasičské lize. My už se s postupujících časem začínáme smiřovat s rolí věčně druhých, protože ani letos tomu nebylo jinak. Klučov si v Kostelci pohlídal třetí pozici, na čtvrtém místě vyhlíží šance pro příští sezonu Křížkový Újezdec. Horní Kruty se zúčastnily pouze šesti závodů, ani jednou se nedostaly pod dvacetivteřinovou hranici a to nestačilo na vícm než na páte místo. Vicemistři minulého ročníku Zásmuky letos nepředvedly vůbec, ale vůbec nic a skončily na šestém místě. Ovčáry letos hodně laborovaly se sestavou, Hóňovy pochroumané kolenní vazy způsobily, že jsme letos vypomáhali Ovčárům téměř na každých závodech. Celkově sice sedmé místo, ale kluci mají na lepší časy. Honzovi tímto přeju úspěšnou rekonvalescenci, protože na jaře bude potřeba trochu popoběhnout, aby tam mohly padat nějaké ty devatenáctky. Počtu pěti odběhaných závodů dosáhly ještě na osmém a devátém místě týmy Pňova a Kostelce. Až desáté skončily vlivem nízké závodní účasti kluci z Ratenic, kteří, když chtějí, umí také dobré časy ... Předáním všech možných i nemožných medailí, pohárů, poukazů, diplomů a sudů s pivem skočila sportovní část Podlipanské ligy roku 2016. Ale sladká závěřečná tečka v podobě neformálně formálního večerního plesu, který se letos koná poprvé v MSD Kolín, nás teprve čeká ... A jak nás tak všechny znám, bude to pořádná těčka ...
Závodní sezóna nám však závěrečným kosteleckým kolem ještě zdaleka neskončila. Hned další víkend patřil tradičnímu Poslednímu sání, pořádanému na hřišti v Pňově. Po několika letech plánovánía a planých slibů jsme konečně na tuto akci vyrazili v téměř plném počtu i my. A musím konstatovat, že akce to je pardní. A to jak ze sportovní, tak kulturní stránky. I přes problémy s časomírou se podařilo velmi rychle odběhat téměř šedesát útoků mužů ve velmi slušném čase. Na tuto soutěž se sjíždí týmy ze širokého okolí. Něchyběli zástupci Nymburska, Kutnohorské ani Podlipanské ligy, proběhnot se přijela i družstva, která se v průběhu roku neúčastní žádných pravidelných soutěží. V Pňově nechyběl ani bezvadný catering, ikdyž tedy objektivně vzato, ovar, křen a pivo nejsou pro závodníky úplně nejlepší snídaňovou kombinací, jenže kdo by odolal. Lehce projedu výsledky, které však ten den nebyly úplně to nejpodstatntější. Vyhrály se štěstím Zibohlavy v extrémně rychlém čase 18,04, druhý nejrychlejší čas zaběhly Horní Měcholupy. Třetí příčku si vyběhl Klučov, bramborová medaile zbyla na nás. Po závodech se mi podařilo přesvědčit kluky, že propít odpoledne čekáním na diplom za čtvrté místo není zrovna to, na co bychom měli být hrdí, a že když mi pomůžou na stavbě položit střechu, můžou odpoledne šlechetně propít u mě. Nedalo to ani tolik práce a včichni mi přijeli ochotně pomoct, za což jim patří obrovský dík.
Opravdu poslední letošní závody se odehrály první říjnový víkend na koupališti/hřišti v Drahobudicích. Domácí jsme možný trošku překvapili svou účastí, nás naopak na místě překvapilo, kolik se účastní ostatních týmů. Takto obsáhlé startovní pole snad na Floriánovi ještě nebylo. Kromě tradičních týmů sem letos zavítaly Horní Měcholupy, Kšely, Plaňany, Štítary, které dokonce postavily rovnou dvě družstva, dalekou cestu sem vážil i Křížkový Újezdec. Kromě toho, že startovní pole bylo poměrně rozsáhlé, rozdíly v něm byly naopak velmi nepatrné. Domácí, kteří chtěli tento rok zuby nehty udržet putovní sošku svatého Floriálna doma se ujali po prvním kole vedení s časem 23,95. Sekundovaly jim pouze Horní Měcholupy (24,93) a Křížkový Újezdec (26,91). Bylo pro nás velmi udivující, že jsme s desetivteřinovým prostřikem a časem 28,69 okupovali průběžnou čtvrtou pozici. Nikdo! jiný se totiž v prvním kole nedostal pod třicítku. Jedni zápasili s vodou, druzí se motali do béček, jiní zápasili s nástřikovými terči, další s rozdělovačem. Alespoň bylo na co koukat. Ve druhých pokusech tedy nebyl před zimním spánkem prostor na pošetření sil ani techniky. Naplno do toho vlétli už domácí, rychlá voda všaka neumožnila pravému proudaři zapojit proudnici a tím pádem bylo po pokusu. Křížkový Újezdec hned na to excelentní čas. Nevím, jesli kluci přes rok trénují krom sklopek i nástřiky, ale podle toho co předvedli na proudech si snad nosí proudnice s terčema i do postele. 23,53 a nebudu dlouho tajit, že si tímto časem odvezli z Drahobudic poháry za vítězství. Áčko Štítar zaběhlo 28,31, ale podle jejich zapální pro věc se bude na jaře blýskat na lepší časy. Červený Hrádek jsem na soutěži dva roky neviděl, během té doby zjevně úplně vymněnili tým a na výkonu to bylo znát. 34,72 a poslední místo. Jindice se ve druhém pokusu hodně zlepšily 24,65 není špatný čas, ale v Drahobudicích to stačilo pouze na páté místo. Štítarské Bčko se jako jediné ve druhém pokusu nezlepšilo a s časem 31,17 se zapsalo na 11 místo. Kšely se smýšeným týmem obsadily osmou pozici, na kterou je ze sedmičky sesadily hned další v pořadí - Uhlířské Janovice. Až šestá pozice patřila nekompletním Horním Měcholupům za čas 24,78. Plaňany se také nevešly pod třicet, čas 31,02 a kulaté desáté místo. My jsme v druhém pokusu raději tolik nespěchali s vodou a vyplatilo se, proudnice přesně na čáře a rychlá voda nás mohly vynést až na první místo, nebýt Honzova lehkého prostříknutí. Ale co bychom chtěli, když celý rok shazujeme kostku a pořád jenom kostky. Nebylo tak z toho víc než pouze čtvrté místo. Ale výkon to nebyl špatný, to zase ne. Na poslední chvíli se na bednu totiž probojovaly Zibohlavy. Ve druhém pokusu se nikdo do hadic nezamotal a veškerá zodpovědnost za výsledek ležela pouze na proudařích. Časomíra se však zastavila o pouhých 5 setin sekundy později než Křížkovému Újezdci a i Zibohlavy se musely tentokrát sklonit před skvěle běhajícím Křížkovým Újezdce.
Po závodech následovala tradiční soutěž o nejrychlejšího snipera, jejíž výsledky se ke mně dosud nedostaly, takže se o ně nemůžu podělit.
Závodem v Drahobudicích pro nás definitivně skončila poměrně dlouhá sezona 2016, ve které jsme od začátku května do začátku října pravidelně objížděli s naší Avií široké okolí. Proslýchá se, že do Drahobudic jsme vytáhlu naše letité vozidlo naposledy. Ale kdo ví ...
Více info na: